Rozhovor se senseiem Michele Quarantou (5. dan Hombu Dojo)

Něco informací o našem senseiovi

Neuchatel, 13.1.2004-02-24

Michele Quaranta se narodil ve Forlimpopoli („Forum populi“, historické město založené Římany, kde se lidé scházeli kvůli obchodu), 24.prosince 1953. Sensei je tedy Kozoroh a nebo Had podle čínského kalendáře. Nejstarší z jeho sester žije ve Francii, nejmladší v Itálii, jeden z jeho bratrů bydlí v New Yorku, zatím co další se usídlil v Rio de Janeiru! Rodina je tedy rozeseta po celém světě. Michele žil do svých 6-7 let v Itálii, pak v Alsasku ve Francii, kde dokončil i svojí školní docházku. Od 11 let pak žil ve Švýcarsku, ale do školy chodil stále ve Francii.

Michele je schopný vyjadřovat se v 6 jazycích. Proto jsem se ho ptal, kde a jak se to naučil: francouzštinu se naučil ve škole, italsky doma, německy v práci, španělsky v době, kdy byl ve Venezuele, portugalsky díky brazilskému kamarádovi a konečně anglicky při diskusích s Číňanem!

Od 8 let hrál sensei fotbal a Aikido začal cvičit mezi 18 a 19 lety. Chtěl vyzkoušet, jestli by nebylo možné praktikováním Aikido zlepšit chování a zvýšit výkony na hřišti. A bylo- v 27 letech byl draftován do první ligy. Jeho sportovní kariéra ale byla krátká, protože jeho cílem bylo zjistit, jestli se ještě dokáže ve svých 27 letech o tolik zlepšit.  „Musel jsem kvůli tomu zacházet se svým tělem hodně špatně a to pro něj nebylo příliš dobré“, říká Michele. Sensei zůstal u fotbalu do svých 42 let. V současnosti hraje ještě dva až pětkrát ročně jako veterán jen tak pro radost, a aby se setkal s přáteli. Ve 32 letech se stal hrajícím trenérem a později se začal věnovat jen trénování.

EG: Co jsi se naučil jako trenér?

S: Naučil jsem se jak motivovat lidi, kteří motivaci necítí a jak jejich postoj změnit. Co se týká chování a pohybu, snažil jsem se jim pomoci pochopit principy Aikido, aniž bych jim říkal co to Aikido je. Mezi fotbalem a Aikido lze nalézt spoustu podobností: ve fotbale se pohybuješ po randori, musíš znát a rozeznávat okolí, musíš tvrdě pracovat na své rovnováze, svém vycentrování; musíš vědět jak vnímat postavení svých spoluhráčů a protihráčů. A konečně také používáme principy uhýbání, předvídání; je to také o znalosti, jak si držet postavení!

EG: Co jsi hrál?

S:  Hrál jsem ve středu pole s číslem 6.

EG: Proč jsi skončil s fotbalem?

S: Doopravdy jsem nikdy neskončil, ale začal jsem se věnovat následování senseie Ikedy. Ptal jsem se ho, jestli bych mohl být jeho žákem. Během prvních 18 let jsem intensivně pracoval jako uke a asistent, což ohromně prospělo mému rozvoji a hodně mi přineslo.

EG: Kdy, jak a s jakým senseiem jsi začal s Aikido?

S: Mým prvním senseiem byl Švýcar, Werner Hintermann, v basilejské Aikikai. Prokázal se mnou obrovskou trpělivost, protože jsem ho bombardoval spoustou otázek a on trávil čas odpovídáním na ně a tím mi umožnil pochopit hodnoty Aikido. On sám je jedním ze zakladatelů ACSA (Švýcarská kulturní asociace Aikido). Prvním japonským senseiem jehož seminář jsem navštívil byl sensei Tamura, pak následovali sensei Tada, Fujimoto, Osokawa, Asai, Ciba a spousta dalších.

EG: Kdy jsi poprvé potkal senseie Ikedu a jaký byl tvůj první dojem?

S: To bylo někdy v roce 1977…a dojem: extrémně silná osobnost, byl jsem ohromen jeho přesností; měl jsem štěstí, že mluvil mým rodným jazykem (italsky). Bylo to v basilejském dojo (Aikikai), asi tak 5 let po té, co jsem začal cvičit Aikido.

EG: Jaký je rozdíl mezi Aikido v dobách tvých začátků a Aikido, které se cvičí dnes?

S: Je to velmi jednoduché, na začátku jsme mohli jenom koukat a napodobovat, nikdo nic nevysvětloval, všechno bylo o pochopení skrze tělo a srovnávání, Aikido vypadalo velice komplexní. V současnosti jsou znalosti učitelů takové, že máte možnost chápat, co cvičíte. Sensei Ikeda rozvinul vyučování Aikido vysvětlením základů. Rozebral Aikido stejně jako je možné rozebrat mechanický budík a pak jej opět složil a tímto procesem mu dodal logickou strukturu.

EG: Jaká byla nejobtížnější technika, když jsi začínal?

S: Shihonage

EG: Kdy jsi otevřel svoje první dojo?

S: V roce 1983, v Basileji (současné dojo je již třetí)

EG: Kromě fotbalu a Aikido jsi pracoval ještě v bance; kde jsi našel sílu opustit jisté zaměstnání a začít něco, co ti nedávalo žádnou jistotu?

S: Zrodilo se to někde ve mně, cítil jsem to, nevím, jestli to bylo vnitřní volání. Rozhodl jsem se  v docela zvláštní situaci. Jednou v práci během šestidenní války na Blízkém východě, jsem poslouchal své kolegy a jeden z nich na mne křičel radostí: “Už zase válčí, to se mi hodí, cena zlata se zvedne a já vydělám peníze!“. Byl jsem šokován tím, že se může někdo radovat z neštěstí jiných pro pár tisíc franků. To mi ukázalo, že to, co chci udělat, je správné a dál jsem nemohl pracovat v bance, kde peníze se cení víc než lidské bytí (dva roky po té byla banka zavřena).

EG: Do kolika let jsi pracoval v bance?

S: Do roku 1983. Předtím jsem měl i jiná místa: pracoval jsem jako koordinátor kompenzačních obchodů mezi Francií, Švýcarském a Východním Německem.

EG: Kdy jsi začal cestovat do jiných zemí učit Aikido?

S: Asi před deseti lety, první zemí bylo Slovensko.

EG: Kolik tréninků týdně máš tak v průměru?

S: Asi tak sedm, ale může to být až dvanáct!

EG: Kolik máš seminářů průměrně za rok?

S: Asi třicet, čtyři delší než jeden týden.

Jeden týden z měsíce tráví Michele v Čechách, kde učí v pražském Aikido Ikeda Dojo na Kotlářce a asi dva týdny ve Švýcarsku, kde učí ve svých dojo v Basileji, Neuchatelu a La Chaux-de-Fonds. Zbytek času tráví v zahraničí, kde vede dva až tři víkendové semináře za měsíc.

EG: Jak a kdy sis oholil knír?

S: Nechal jsem si oholit knír a ostříhat vlasy, když jsem se rozhodl věnovat pouze Aikido. Přišel jsem za senseiem Ikedou (ještě s knírem) a řekl mu, že od teď se budu věnovat pouze Aikido, to bylo před 7 nebo 8 lety.

EG: Prosím, řekni nám situaci, která měla skutečně silný vliv na tvůj život.

S: Setkání s Wernerem Hintermannem změnilo můj život.

EG: Kdybys mohl říct jednu věc všem lidem na zemi, všem, kteří cvičí Aikido, všem svým studentům, co bys řekl?

(přeloženo z časopisu San Shin Kai Letter č.1 připraveného Ericem Grafem)